Všechny vynálezy lidské civilizace mají nějaký svůj počátek, příběh a současnou podobu využití. Nejinak je tomu i u kuchyňských nástrojů všeho druhu. Vydejme se zpátky do minulosti za zrozením toho nejzákladnějšího, co při konzumaci pokrmů potřebujeme, jídelního příboru. Na stručné časové ose si vymezíme největší historické mezníky vývoje lžiček, vidliček a nožů.
Není snadné dopídit se v historických pramenech k nějakým konkrétním letopočtům, kdy se dané nástroje začaly vyrábět a používat, jasné je pouze to, že nejprve se používala lžíce, a to již ve starověku. Lidé v ní našli ideální tvar se žlábkem, kterým bylo možné nabírat cokoliv dobrého. Drtivá většina původních lžiček byla dřevená, pouze movitější vrstvy obyvatel si mohly dovolit kovy nebo slitiny.
Jako druhý nástroj příboru spatřil světlo světa nůž. Bylo totiž ve středověku nutné krájet čerstvý chléb nebo maso. Absence vidličky prozatím vedla k tomu, že se sousta napichovala na konec nože a následně vkládala do úst. Nože měly různý tvar a byly zhotovené z různých materiálů. Klasický příborový nůž, jak ho známe dnes, se využíval až v 18. století.
Historie vidličky píše zajímavý dramatický příběh. Samotný tvar nástroje byl považován za kacířský a jeho adaptace do kuchyní byla velmi pomalá a komplikovaná. První osobní zlatou vidličku měla údajně již v 11. století byzantská princezna provdaná za benátského dóžete. Pozdější těžké onemocnění princezny se považovalo za trest boží, právě kvůli používání vidličky u jídla. V 16. století používali vidličku již docela běžně Italové. První zmínka o zlatých vidličkách u nás se datuje do roku 1543 na zámku ve Vlašimi.
Celý kompletní příbor se tak po boku talířů plných chutného jídla objevil až ve zmíněném 18. století. Aktuální vývoj se odráží na zvyšujících se nárocích celosvětové gastronomie. Do hry vstupuje i pojem ekologičnosti výroby jakýchkoli produktů, tedy i příborů.
Článek pro GastroZlín vytvořil pokladní systémy – MůjProfirest.cz
Fotogalerie
